To, že budu rodit s dulou, mi bylo jasné už dlouho před porodem... Po několika letech strávených v Praze jsem se vrátila do Chebu a měla jsem radost, když jsem objevila inzerát na "dulu z Chebu". Po setkání s ní mi zaplesalo i srdce, neboť jsme si padly do noty i jako lidé, lépe řečeno jako dvě duše. Od té chvíle jsem neměla z porodu (z lidí v nemocnici) strach. Věděla jsem, že to "dám". Díky Janině přípravě na porod v Kadani jsem byla klidnější.... Jana pomáhala i cestou do Kadaně. Masírovala mi v autě záda, protože jsem měla hned od začátku křížové bolesti.Celou dobu porodu byla Jana u mě, nemyslím jen tělem, ale i duší a i když jsem si myslela, že už "to" nezvládnu a nenáviděla jsem celý svět kolem, byla při mě a podporovala mě. Když mi nesloužily nožičky, krmila mě hroznovým cukrem. Nedovedu si bez ní porod představit. ...Ba ne, dovedu, musela bych to stejně zvládnout, ale jsem šťastná, že jsem nemusela. Porodem ale Janina podpora nekončí. Z porodnice jsem jí volala, jednou dokonce někdy ve 3 ráno, zatvrdly mi prsa... Po návratu domů jsem Janě volala téměř denně. Nemám, koho jiného bych se zeptala na tolik nových věcí, které mne čekaly. Jeden příklad za všechny. Dva dny po návratu z porodnice domů jsme byly s malou u jedné dětské lékařky na kontrole, která mi okamžitě doporučila umělou stravu, protože malá nepřibrala na váze. Navíc prý je žlutá proto, že je unavená, protože já nemám mléko a ona se dost unaví sáním. Odcházela jsem od této lékařky nebo spíš lekařky a měla na krajíčku. Naštěstí Jana mě podporovala v předsevzetí kojit kojit a kojit. Umělou výživu nikoliv! A povedlo se. Malá začala hned přibírat a stále papáme a nevíme, kdy máme dost.... Jani, děkujeme za vše a kdyby náhodou podruhé, chci zase Vás!

I. K. po porodu prvního dítěte
CAP, nemocnice Kadaň

 

 

Ačkoliv okolnosti nakonec nedovolily, aby byla Jana s námi u porodu naší druhé dcery fyzicky přítomna, musím jí i tak velice poděkovat za podporu, kterou nám – mně a mému muži – byla. Jedna předporodní konzultace s ní mi dala víc než deset hodin předporodního kurzu, který jsem absolvovala před prvním porodem a můj muž díky tomu byl u porodu naprosto úžasný:o) Je to určitě i hodně o člověku, ale dulu jako je Jana bych přála každé ženě.

D.V. po porodu druhého dítěte
CAP, nemocnice Kadaň

 

Dula Jana mi velice pomohla psychickou podporou v posledním trimestru, díky ní jsem se mohla naladit na samotný porod. Také konzultací mého porodního plánu, který pak přispěl k výborné komunikaci se zdravot. personálem během celého porodu. I manžel se cítil díky přítomnosti duly jistěji a uvolněněji a porod jsme si krásně užili. Zdravotníci vnímali pomoc duly jako zcela přirozenou, možná i přínosnou pro ně, protože nás rodilo najednou více.

J.K. po porodu druhého dítěte
CAP, nemocnice Kadaň

 

Od duly jsem očekávala především "porozumění ženy ženě" a psychickou podporu. Při porodu mi Jana pomohla klidným přístupem při první době porodní, ujišťováním, že pracuji správně, a radou při dýchání "pro miminko". Zdravotníci se chovali po celou dobu chladně a nerespektně. Bohužel dnešní porodnictví nechápe porod jako vysoce intimní a intuitivní záležitost. Duly jsou v porodnici chápány jako vetřelci, ne jako nápomocná osoba. Výhrou je, že ji tam vůbec pustili, když tam byl i manžel.

E.P. po porodu pátého dítěte
nemocnice Karlovy Vary

 

Hledala jsem v průběhu těhotenství někoho, komu můžu důvěřovat, kdo mě psychicky podpoří. To mi poskytla Jana. Pomohlo mi, jak mě připravovala na porod už během těhotenství. Další porody si již bez přítomnosti duly ani neumím představit. Bylo skvělé, že zdravotnický personál v Kadani reagoval na přítomnost duly vstřícně a snažil se nám ve všem vyhovět.

Š.S. po porodu prvního dítěte
CAP, nemocnice Kadaň

Děkuju dule Janě za doprovod u porodu, hrozně moc mi pomohla, takže Vanesska byla za chvilku na světě. Zkrátila mi porod o 8 hodin určitě. Ta opora byla k nezaplacení. Nebýt jí tak se neuvolním tak rychle. Opravdu mi pomohla se uvolnit a zmírnit bolesti, takže pokud někdo váháte zda si vzít dulu k porodu tak já říkám určitě ANO! V Kadani jsem si připadala spíše jako na návštěvě než v nemocnici. Bylo to velmi přirozené a intimní.

V.R. po porodu prvního dítěte
CAP, nemocnice Kadaň

 

Porod s dulou, psáno dulou.

Tak, všechny přijímací procedury jsou za námi. Jsme tu už samy. Zhasly jsme si, jen trocha světla dopadá z koupelny. Vnímám dech ženy vedle mě, vnímám, jak se mění, dýchám v duchu s ní. Když mám pocit, že se dech někde zadržel, stojí, vzpírá se vyjít do bolesti, nadechnu se nahlas, vydechnu jak to jen jde. Chytá se mě vlastně mimoděk. Napouštíme vanu, leží v ní, odpočívá, stahy se trochu uklidňují, srovnávají. Něco jí vyprávím, rozpráví o miminku, jaké asi bude, jak mu je teď. To když právě neprodýchává bolest. Během stahu mě neslyší, nevnímá. To je dobré znamení, že se ponořuje do sebe. Občas jí připouštím teplou vodu, podkládám hlavu, podám vodu. Vybírá si olej do koupele a celá místnost se plní jemnou  vůní. Cítím život, olej a vodu. Nemocnici ne. Uvědomuji si, že nevím, jestli tu teď byla asistentka, nebo ne. Její návštěvy jsou tak klidné a rychlé..  Jsme  s maminkou úplně napojené, přesně vím, kdy už se necítí dobře. Po  hodině vylézáme z vany. Pohybujeme se po místnosti, stahy se zesilují. Hledám vhodné polohy, vždy, když má potřebu změny, navrhnu něco nového a celý porod se jako kouzlem pohne někam dál, směrem k závěru. Něco se uvolní, něco praskne a zase se uvolní. Je úžasně statečná, obdivuji jí. Začínají přicházet bolestivé stahy. Už se těžko rozdýchávají, obličej se křiví, je v něm strach. Nabízím jí coca-colu, co jsem objevila v tašce. Vychutnáváme si jí spolu, smějeme se tomu, jako v baru, je to legrační. Ale jen ty chviličky mezi stahy. Ty jsou už pořádné, přicházejí téměř bez přestávky. Občas jí pohladím po nohách, když vidím, že zatíná svaly. Už se opírá. Masíruji jí záda a tisknu boky. Ptám se, zda ještě necítí tlak. Už nemluví, trochu se o ní začínám bát, jako vždycky o každou, když už to hodně bolí. Ale věřím jí, tahle je silná, velmi silná. Bere si hroznový bonbon. Už to tlačí, povídá. Opírá se o mě, věší se na mě, tak je to dobré, skvělé. Vše se velmi zrychluje, vnímám její obavy, sahá si ke kořenům. Bolí to, bolí to moc, ale už bude konec. Jste šikovná, moc šikovná, šikulko. Miminko tu bude brzy s námi.

Netlačí dlouho, jde jí to. Už vidíme hlavičku, sahá si na ní, vidím také její rozšířené zorničky, vidím její bolest a soustředění. Držím jí za ruku. Ještě dvakrát zatlačí a je tu kluk. Je nádherný, nádherný. Chce se mi plakat, jak je krásný a klidný. Bylo to rychlé, není tu ani doktor, ani dětská sestra. Je tu ticho a úžasný klid, chlapeček nepláče, jen trochu kucká a ona si ho bere na břicho, on hledá bradavku.. Jsme tu tři. Zase sami, není tu o moc víc světla než před porodem. Teď se bude chvíli šít, ale to už nic není. Nový člověk je tu s námi, zdravý a krásný. Tak všechno nejlepší…